Etika novináře znamená odpovědnost za práci s informacemi. Novinář má právo ptát se, ale zároveň má povinnost ověřovat, nezamlčovat podstatné souvislosti a zacházet citlivě s lidmi, o kterých informuje.
Základem novinářské etiky je pravdivost a přesnost. To neznamená, že novinář vždy zná celou pravdu. Znamená to, že nesmí vědomě šířit nepravdu, musí pracovat se zdroji poctivě a má jasně říkat, co je ověřené a co zatím jisté není.
Důležitá je také férovost. Člověk nebo instituce, kterých se kritický text týká, by měli dostat možnost reagovat. Zvlášť opatrně je třeba postupovat u lidí v obtížné životní situaci, obětí trestných činů, dětí a dalších zranitelných osob.
Novinář by měl rozlišovat veřejný zájem a pouhou zvědavost. Ne všechno, co je zajímavé, je zároveň důležité zveřejnit. Veřejný zájem se týká věcí, které mají dopad na společnost, veřejné peníze, bezpečnost, spravedlnost nebo výkon moci.
K etice patří i opravy. Když médium udělá chybu, mělo by ji přiznat a opravit. Důvěra nevzniká tím, že se chyby tváří jako neviditelné. Důvěra vzniká i tím, že redakce umí říct: tady jsme se spletli a opravujeme to.
Stručně řečeno
Etika novináře není ozdoba profese. Je to základní pravidlo práce s informacemi, které mohou ovlivnit život lidí.